RECENZE: Sawano Hiroyuki - Ao no exoricis

Každý seriál, film či hra se bez úvodu a hudby na konec neobejde. Stejně tak je tomu i u anime. Jako příklad uvedu poměrně oblíbený pořad Ao no exorcist (Blue Exorcist) a konkrétně hudbu, kterou má na starosti Japonec Sawano Hiroyuki, který se podílel jak na nespočtu hudebních podkladů pro anime, tak i na nově vydané hře Xenoblade Chronicles X pro konzoli Nintento Wii nebo na televizních show a filmech. Pojďme si tedy postupně rozebrat dva openingy a dva endingy a nakonec i celý soundtrack.

Opening

Už z názvu jde cítit nádech fantasy, avšak první opening se nese ve stylu rocku. Anime je akčního rázu a sladba na tom jinak není. Sawano Hiroyuki dokázal složit něco, co váš úžasně uvede do děje. Tento hudební kousek vás ze začátku, lidově řečeno, opravdu nakopne, ale v pozdější fázi jsou výrazné zvuky bubnů klidnější a vynikají tóny elektrických kytar a piána. K bubnům, piánu a kytarám se k závěru připojí i trumpeta. Možná je tohle spojení nástrojů neobvyklé, ale dohromady tvoří hudební masterpiece. Druhý opening je bohužel převzatý od japonské rockové kapely ROOKiEZ is PUNK'D a celá skladba se houpe na vlnách kytar a bubnů. Sice píseň není od stejného skladatele, ale do děje vás vpraví stejně jako opening číslo 1.

Ending

Na první ending si nárokuje práva zpěvák 2PM. Tato skladba už nemá rockový, nýbrž popový nádech, a to u mě popravdě trochu kazí dojem. Už jen to, že samotný text je z poloviny napsaný anglicky a z poloviny japonsky mi nepříjde pro japonskou televizní sérii jako ta nejsprávnější volba. Druhý ending reputaci moc nepřilepšil. Spojení prvků popu a elektronické hudby mi příjde jako naprostý nesmysl a maření dobrého dojmu z openingů. Text je opět dvojazyčný, přičemž angličtina nezní ani trochu autenticky.

Soundtrack

Ao no exorcist je sice poměrně krátky pořad, soundtrack je ale velice rozsáhly. Na dvou albech najdeme až osmatřicet skladeb, které jsou velmi emotivní a na člověka dokážou zapůsobit přesně tak, jak autor zamýšlel. Některé jsou, dá se říct, kapku depresivní, ale v seriálu skvěle podchycují chvíle zármutku či důležitých rozhodnutí. Na druhou stranu jsou skladby, které perfektně pasují do chvílí, kdy se "něco děje" a dodávají daným scénám tu správnou bojovnou atmosféru. V tomhle ohledu je hudba excelentně promyšlená. I po mnohonásobném poslechu neomrzí a pořád se více a více vrývá pod kůži. Co musím vyzdvihnout, je skladba s názvem „Me & Creed“, u níž nejprve uslyšíte kytaru, bubny a jemný zpěv, který vás tak nabudí, že budete mít nutkání začít zpívat společně s Mikou Kobayashi, která přezpívala většinu skladeb k Ao no exorcist. Text skladby a samotný hudební podklad tvoří ten nejemotivnější moment z obou alb. Podobně je na tom i skladba, která nese název „Call me later“. Jedná se pouze o instrumentální verzi, ale smyčcové nástroje jí dodávají pocit jemnosti a dojemnosti. Existuje ale i verze se zpěvem, kde Sawano Hiroyuki opět spolupracoval s Mikou Kobayashi. Po poslechnutí této skladby mám opět nutkání si broukat a poklepávat nohou do rytmu, protože je to melodie, která se jen tak neoposlouchá, a i když se může zdát monotónní, je neuvěřitelně chytlavá. S popisem soundtracku bych mohla pokračovat do nekonečna, protože každá jeho část si zaslouží velkou pozornost.

Sawano Hiroyuki odvedl na svůj mladý věk výbornou práci a mně nezbývá nic jiného, než zařadit soundtrack mezi nejlepší v mém žebříčku.

Hodnoceni: 9/10

Kačka Šmolíková