REPORT: Hans Zimmer přivezl do Prahy fenomenální zážitek

Je to vůbec poprvé, co se Hans Zimmer vydal na turné představovat svoji bohatou tvorbu. Sám velký skladatel přiznává, že tahle myšlenka už ho provázela delší dobu, k realizaci ale doposud nikdy nedošlo. Jedním z důvodů (věřte, nevěřte) byla tréma. Vystupovat před mnoha lidmi nikdy ostatně nebylo jeho prioritou. Jenže v Praze jsme se mohli přesvědčit o tom, jakou má jeho hudba sílu a jak se vyplatí ji slyšet samostatně. V cestě po Evropě ho navíc doprovází nemalá skupinka skvělých muzikantů, kteří zaručují jak tu nejvyšší možnou kvalitu, tak i autenticitu a skvělé souznění. U nás se k tomu ještě připojil Český národní symfonický orchestr s velkolepým sborem a (jak jinak) než vyprodaná O2 arena

Velká očekávání

Od počátku vše nasvědčovalo velký zážitek. Z reproduktorů se linula směsice tajemných zvuků a napětí v jednom z nejmodernějších evropských stánků by se dalo krájet. A pak to přišlo! Žádné velkolepé intro ani kdovíjaký zdlouhavý nástup. Hans Zimmer prostě přišel, usedl za klavír a mohlo se začít. Na scéně v tuhle chvíli byla i jeho zhruba dvaceti členná kapela, složená z těch nejzkušenějších, často těch, kteří s ním už několikrát spolupracovali ve studiu.

Komornější start

Úvod patřil komornějšímu duchu – jako takové předzvěsti minut příštích. Tóny z filmu Driving Miss Lady navodily příjemnou atmosféru, aby následný Sherlock Holmes už všechny doslova pohltil. Bylo znát, že kapela už má výraznou část turné za sebou. Vyzařovala z ní pohoda, energie a hlavně obrovská harmonie. K té se pak při soundtracku k animáči Madagaskar konečně mohl přidat i orchestr, jehož monumentální zvuk při zvednutí opony skoro až vyrazil dech.

Klasický Zimmer

Od té doby mohli diváci hltat klasickou „zimmerovinu“, plnou nádherných motivů a epické atmosféry. Výrazný prostor dostal také mohutný sbor. Ten byl důkladně prověřen u dvou následujících kouscích Crimson Tide a Angels and Demons a svoji úlohu zvládl bezchybně, tj. intonačně čistě a technicky dokonale. Nemalou chválu si zaslouží i rytmická sekce v čele s bubeníkem Satnamem Ramgotrou, skvěle doprovázená různými světelnými efekty, která uchvacovala svoji přesností a precizností. O pestrosti nebylo nouze. V následující suitě k filmu Gladiátor se dostal ke zpěvu ženský zpěv v podání Czariny Russel a Hans vyměnil na chvíli klavír a klávesy za akustickou kytaru. Ve své plné parádě se představil i Český národní symfonický orchestr, jenž se skvěle popasoval jak s náročnými dynamickými změnami, tak i citlivým a jemným podkresem při fenomenální skladbě „Now We Are Free“. První část pak byla završena známými motivy ze Šifry mistra Leonarda, oskarově oceněným Lvím králem, kde zazářili hlavně zpěváci (včetně úžasného spiritiálního hlasu Leba M), a nakonec populárními Piráty z Karibiku.

Druhá část

Vrchol večera měl ale teprve přijít. Druhá část byla napěchovaná další řadou skvostů. Průběh měla přitom podobný jako ta první. Nejprve odlehčená a jemnější hudba z filmů True Romance a Rain Man, následně ale opět obrat k majestátnímu hollywoodu. Ten perfektně reprezentovala zejména skladba „What Are You Gong to Do When You Are Not Saving the World“ z komiksovky Muž z Oceli a temně gradující soundtrack z Tenké červené linie.

Šok

Následující Amazing Spiderman 2 pak ale způsobil šok. Nastal totiž výrazný přechod k tvrdšímu a elektroničtějšímu pojetí, u kterého by i ty nejmenší nepřesnosti snadno mohly způsobit katastrofu. To se ale naštěstí nestalo. Rytmika ani na chvilku nevypadla ze své linie, díky čemuž zněl celý hudební kolos dostatečně drsně a agresivně. Otázkou je, zda zvuk umožňoval kvalitní poslech ve všech koutech arény, v horní části tribuny bylo ale vše v nejlepším pořádku.

Zlatý hřeb

Chybělo už jediné – zlatý hřeb. Ten si skutečně Hans Zimmer ponechal až na úplný konec, respektive na poslední půlhodinovku. Tu načala známá hudba z The Dark Knight triologie dramatickým nájezdem v podání brilantní cellistky Tiny Guo, která mimochodem excelovala už v Pirátech z Karibiku z první části. Na komplexním zážitku se stejnou měrou podíleli i obě houslistky Rusanda Pamfilu a Ann Marie Simpson. Celá batmanovská pasáž vyvrcholila dojemnou a intimní „Aurorou“, která vzdala hold obětem masakru z roku 2012 ve státě Colorado i zesnulému herci Heathu Ledgerovi. Z té atmosféry se až tajil dech! Stejně efektně vyzněla i vesmírná „opera“ Interstellar, kde se dominantního slova ujaly varhany a v druhé polovině důmyslná elektrická kytara, která se společně s nádherně sladěným sborem a orchestrem nesla na vlně nádherné a nekonečně plynoucí melodie ze skladby „Stay“. Finále podle očekávaní patřilo filmu Počátek, složeného z kousků „Dream Is Collapsing“, „Mosamba“ a především slavné „Time“, a jasné stvrdil velký umělecký zážitek. Něžné klavírní tóny se jistojistě ještě teď prohání v hlavách mnoha fanoušků.

Génius odchází. Vrátí se?

Není o čem dlouho diskutovat. To, co Hans Zimmer v Praze předvedl, se jen tak nevidí a dlouho neuvidí. Při představě, kolik zásadních titulů přitom nezaznělo, musí člověk nevěříce kroutit hlavou. Snad to není naposled, co nás tento génius navštívil. Vždyť třeba nezazněl Posledni samuraj, Král Artuš, Rivalové, Černý jestřáb sestřelen, Pearl Harbor a mnoho dalších. Nezbývá nic jiného než doufat ... doufat, že se Hans Zimmer ještě vrátí.

Seznam účinkujících:

Hans Zimmer - klávesy, klavír, kytara

Yolanda Charles - baskytara

Mike Einziger - kytara

Nick Glennie-Smith - klávesy

Gutrhrie Govan - kytara

Gary Kettel - perkuse

Lucy Landymore - perkuse

Holly Madge - perkuse

Johny Marr - kytara

Andy Pash - kontrabas

Satnam Ramgotra - bicí

Ann Marie Simpson - housle

Nathan Stornetta - bicí

Tina Guo - elektrické cello

Ritchard Harvey - flétny

Aleksey Igudsman - housle

Andrew Kawczyski - syntezátor

Steve Mazzaro - klávesy, kytara

Zoe Mthiyane - zpěv

Rusanda Panfili - housle

Czarina Russel - zpěv, tubulární zvony

Mel Wesson - syntezátor

Buyi Zama - zpěv

Český národní symfonický orchestr + sbor

Foto: Ilustrační, hans-zimmer.com