John Paesano – Okouzlený Williamsem si plní své dětské přání

John Paesano si ve světě filmové hudby poctivě buduje svoji pověst a momentálně patří k největším talentům, kteří by v budoucnu mohli nahradit taková jména jako Hans Zimmer nebo James Newton Howard. Věkově je teď zhruba u svého prvního vrcholu. Čtyřicítka už mu klepe na dveře a to je často moment, kdy skladatel už má dostatečné hudební zkušenosti a rozhled. Jeho cesta však začala už v deseti letech, kdy byl ohromen soundtrackem k filmu Empire of the Sun od Johna Williamse. Po tomhle momentu si prý Paesano řekl: „Tohle bych chtěl zkusit dělat, až budu starší.“ Dnes můžeme konstatovat, že se mu to povedlo.

Filmové začátky

Vstup do filmového světa u skladatele proběhl v roce 2002 a to s hororem Unstable Minds a krátkometrážní Babylonskou věží. Větší pozornosti se ale dočkal o pět let později. To dostal na starost hudbu k průměrnému filmu Another Cinderella Story, moderní příběh o Popelce, určený zejména pro teenagery. Tomuto zaměření se Paesano maximálně přizpůsobil a nabídl divákům dokonale uhlazený a příjemně vyšperkovaný podkres, který nikoho neurazí. Zatím nic výjimečného, ale jako odrazový můstek ...

To pro animovaný komiks Batman/Superman: Apocalypse z dílny DC Comics už mohl být trochu odvážnější. Úvodní titulky to dokazují. Autor tentokrát využil orchestr v plné parádě a vsadil na ostřejší a temnější notu. Podobnost bychom určitě našli s tvorbou Christophera Drakea, specialistou na tuhle tématiku, který toho pro oba hrdiny naskládal už nespočet.

Talent se pomalu odkrývá

V akčním rázu se pokračovalo i v dalším roce. K týmovce S.W.A.T by ostatně romanitku čekal málokdo. John Paesano soundtrack pojal hodně tradičně a připomněl tím některé akční filmy ještě z 90. let. Titulní skladba to jasně potvrzuje. Sází se v ní na jednoduchý rytmus, nijak komplikované postupy a zapamatovatelné melodie.

Zajímavý protipól v témž roce můžeme najít v zábavném krátkometrážním animáči Ice Age: A Mammoth Christmas, ke kterému si autor mohl dovolit napsat odlehčenější hudbu, ne tolik výraznou, pokud bychom ji chtěli poslouchat samostatně, ale dokonale pasující k zábavnému a údernému příběhu. Obdobně můžeme vnímat i soundtrack k seriálu Jak vycvičit draky, který nevazuje na úspěchy stejnojmenného filmu z roku 2010 (pro něj tenkrát skládal John Powell).

S dobrodužným akčnákem Hirokin to bylo už jiný kafe. Je pravda, že kritici i fanoušci obecně kolem tohohle snímku (kulantně řečeno) moc nejásali, hudba však patřila rozhodně k těm chvályhodnějším aspektům filmu. Paesano v něm využil tolik potřebný cit pro pamětihodné melodie a dodal scénám tolik potřebnou atmosféru, ve které můžeme slyšet jistý vliv jak velkého Williamse, tak minimálně stejně slavného Hanse Zimmera. Už zde můžeme cítit zrod nemalého talentu a náznaky skvělého uměleckého cítění, kterých si začínali všímat i tvůrci filmů s vyššími rozpočty.

Vrchol už je na dosah

Rok 2014 se pro Paesana stal zásadním. Konečně totiž našel štěstí a byl vybrán pro dva zvučnější snímky. První z nich je sportovní drama When the Game Stands Tall, které, byť dostalo od odborné kritiky docela sodu, své fanoušky si rozhodně našlo. John se své příležitosti zhostil na jedničku a rovnoměrně do děje vnesl komorní vážnost, doprovázející zejména různé životní situace, a díky sportovní tématice i náznaky epičnosti. Za zmínku jistě stojí dokonalá symbióza jemného klavíru se smyčcovými nástroji, která, jak se později ukázalo, patří ke skladatelovo specialitám.

Nejdůležitější milník v kariéře přišel ale o pár měsíců později a to s distopií The Maze Runner (v překladu Labyrint), která využila čím dál tím větší popularity různých postapokalyptických námětů a podobně jako třeba Hunger Games sází na náctileté hrdiny. Sám Paesano hovoří o této příležitostí jako o fantastickém zážitku, zcela odlišném od jeho předchozích zkušenostech. Velká odlišnost je podle něj hlavně v počtu lidí, kteří se do celého hudebního procesu zapojují – od hudebních konzultantů přes editory až po samotného režiséra, který má často na výsledné dílo velký vliv. Jak to nakonec dopadlo? Johnovi se bez diskuzí povedla jedna zásadní věc – stvořit hlavní motiv, který je epický a snadno zapamatovatelný. Hudba pak obecně dokonale vystihuje trochu ostřejší, akčnější a násilnější zaměření filmu.

A poptávka se po Paesanovi zvýšila. V témž roce se podepsal ještě pod soundtrack k seriálu Crisis (Stav ohoření) a dalšímu krátkýmu animáči Dragons: Dawn of the Dragon Racers, především ale začala také příprava pro další tituly z roku 2015.

Až do současnosti

V něm již respektovaný umělec opět zazářil. A není divu. Pro druhý díl Maze Runner, tentokrát s pod názvem The Scorch Trails (Zkoušky ohněm),měl ostatně z čeho vycházet. Logicky tak stavěl na již použitých motivech v jedničce, zároveň se jim ale nebál dodat moderní svěží nádech a s ním i hororové prvky. Vše nicméně podřídil pocitům hlavních postav a prostředí, ve kterém se zrovna nacházeli.

Jako další významný bod v jeho kariéře můžeme vnímat seriál Daredevil, tolik populární zejména mezi komiksovými fanoušky. Práce Johna Paesana je zde hodně patrná a můžeme z ní cítit odkazy na předešlou tvorbu. Příkladem může být hned titulní "Main Theme", ve které se na nás vyrojí dobře známa spolupráce mezi klavírem a smyčcemi, či některé elektronické a akční prvky v dalších skladbách. Nutno však podotknout, že Daredevil nemá (a to záměrně) žádný velkolepý či teatrální hudební podklad á la Superman nebo Avengers, ba naopak. Hudba po celou dobu zůstavá vážná, komornější (ač orchestrální) a výrazně temná a stojí v přímém protikladu proti melodickému soundtracku k životopisnému dramatu My All Americans ze stejného roku.

Výzvy do budoucna

Slibně rozjetá kariéra. Tak bychom mohli nazvat aktuální stav kolem skladatele Johna Paesana. Jen čas ukáže, kam až tenhle potenciál poroste. Už teď každopádně musíme počítat s tím, že jeho ambice nebudou malé. Co ho v budoucnu čeká? Vyrovná se i těm největším legendám filmové hudby? Nebo už je tohle maximum, čeho je schopen?

Zdroj: http://www.filmmusicmag.com

http,//www.filmmusicreporter.com