REPORT: Pražský filmový orchestr - Měšťanská Beseda, Plzeň - 12. 4. 2015

Po roce se do Měšťanské Besedy v Plzni vrátil Pražský filmový orchestr, který se svým úzkým zaměřením na filmovou hudbu zcela vymezuje vůči podobným tělesům u nás. V čele orchestru stojí dirigent Jiří Korynta a je zároveň i jeho zakladatelem (2004). PFO pořádá koncerty v průběhu celého roku v nejrůznějších koutech naší vlasti. Vystoupení vynikají promyšlenou dramaturgií s určitou porcí nadsázky (kostýmy Star Wars, melodie z pohádek) i momentem překvapení. Před rokem bylo tímto překvapením v Plzni premiérově zařazená titulní píseň "Skyfall" ze stejnojmenné „bondovky“ a i letos si pan Korynta se svými hráči připravili jednu velkou premiéru. Jednalo se o zařazení skladby "Time" od Hanse Zimmera, kterého jistě není nutné představovat. Skladba zazněla ve filmu Inception (Počátek), kde si svou intimní atmosférou a naléhavou gradací získala srdce většiny diváků. Není proto divu, že se právě tato skladba stala hlavním stavebním článkem celé dramaturgie plzeňského koncertu.

Koryntův cit pro dramaturgii se potvrdil i 12. Dubna, kdy se vystoupení konalo. Orchestr si hned od prvních minut posluchače získal populární melodií z filmu Piráti z Karibiku, a pokud je něco pravdy na tom, že se úspěch koncertu odvíjí od volby první skladby, zde bylo o úspěchu celého koncertu předem rozhodnuto. Na moři jsme zůstali i o pár minut později, kdy zazněla nezaměnitelná melodie z filmu Čelisti. Poté již mělo dojít na první vrchol koncertu, který alespoň pro mne znamenalo uvedení titulní písně ze známého seriálu Game Of Thrones. Provedení bylo dle očekávání bezchybné, ovšem v kontextu celého večera skladba nevynikla tak, jak jsem původně předpokládal. Zastínily ji naprosto jiné melodie.

Jednou z nich byla křehká skladba "Tennesse" z filmu Pearl Harbor, která pochází z pera famózního Hanse Zimmera. Svou dojemnou melodičností si musela získat i toho nejchladnějšího posluchače v sále. Mě osobně nejvíce potěšila část věnovaná kultovní francouzské krimi-komedii Fantomas. Nostalgické melodie, které znám především z 20 let starých rodinných videokazet mi dokázaly, že i přes dopředu předepsaný setlist koncert, nelze jednoduše určit jeho zásadní momenty a člověk si na finální verdikt musí počkat až po posledním pohybu dirigenta taktovkou.

Po pauze již přišel čas na největší trumf večera v podobě dechberoucí skladby "Time". Trochu jsem se obával jak se s nelehkou melodií často velmi mladí hráči PFO popasují. Zvládli to ale velmi dobře. Náročnost tkví v nenápadné závěrečné pasáži, kdy tiché, táhlé tóny ukončují celou skladbu. Není jednoduché je po celou dobu udržet v úplné přesnosti, a proto se občas ozvalo lehce falešné zaváhání. Rozhodně to ale nezkazilo výsledný dojem z této písně. Naopak posluchač mohl uvěřit, že se hraje naživo a ne z playbacku – tak kvalitně celý večer orchestr hrál.

Poslední třetinu ovládl především agent ve službách jejího veličenstva – James Bond. Za zmínku stojí dokonale zahraná i zazpívaná "Golden Eye" – ze stejnojmenné „bondovky“ z roku 1995. Celý koncert zakončili superhrdinové Avengers, respektive melodie z populárního komiksového filmu. Důkazem vydařeného koncertu budiž několik přídavků a několikaminutový potlesk ve stoje.

Osobně pokládám za „superhrdiny“ všechny členy PFO. Je na nich vidět s jakou láskou a zápalem tuto práci dělají i přesto, že za ní nedostávají odpovídající plat. Kdekdo by si myslel, že když dokáže orchestr vyprodat Měšťanskou besedu s cenou vstupenek kolem pěti set korun, nemůže se mít špatně. Opak je bohužel smutnou pravdou. Pražský filmový orchestr se momentálně potýká s nedostatkem finančních prostředků, i přesto, že se jedná o naprosto ojedinělý projekt u nás, co do kvality hry a šíře nastudovaných děl. Bohužel žijeme v době, kdy kvalita ještě nemusí znamenat životaschopnost a je i na nás ostatních, zda PFO svou věrnou přízní udržíme na pódiích věhlasných kulturních sálů.

Vojtěch Cimpl