RECENZE: Taku Iwasaki – Akame ga Kill!

Taku Iwasaki je nepříliš známý japonský hudební skladatel, který veškeré své předpoklady a um vkládá do skládání hudby pro anime. Jeho branže v hudebním průmyslu začala již v roce 1995 a dodnes se v ní pohybuje. Ještě aby ne, některá anime si bez jeho hudby nedokážu představit. Iwasaki dokázal složit soundtrack v průměru až pro čtyři anime ročně. Za svá aktivní léta složil hudbu například pro pořady Soul Eater nebo Noragami, které jsou nejen mezi českými otaku velmi oblíbené. Nyní si ale rozeberme openingy a endingy již zmiňovaného seriálu Akame ga Kill.

Opening

Na první opening, nesoucí název "Skyreach", si autorská práva právem připisuje japonská zpěvačka Sora Amamiya. Skladba má sice anglický název, ale nazpívaná je japonštinou a pro pořad je to více méně autentické. Instrumentál sám o sobě je velmi povzbudivý, nikoliv pochmurný (jak by se mohlo na první dojem zdát). Silný náznak rocku zjemní ženský hlas Sory Amamiya a společně vytváří skladbu, která se stala pro Akame ga Kill nejznámější. Druhý opening je pojmenován "Liar Mask" a pochází z repertoáru zpěvačky Riky Mayama. Oproti prvnímu openingu je skladba, co se týče hudebního doprovodu, o trochu klidnější, avšak zvuky elektrických kytar a další rockové prvky se nezapřou. Ve skladbě se prolévají části doprovázeny klavírem, houslemi a smíšeným vokálem, tak i části, kde vynikají již zmíněné kytary s bubny. Při několikanásobném poslechu openingů se cítím naprosto stejně, jako když jsem je slyšela poprvé a pořád se neoposlouchali.

Ending

První ending, pojmenovaný "Konna Sekai, Shiritakunakatta" (v překladu Tento svět nechci znát), na mě působí zasmušile, až depresivně a je pravou ukázkou toho, že se do kytary jen tak bezhlavě netříská. Klavír a smyčce dokonale podchycují situaci a smutná melodie se vám pomalu, ale jistě vrývá pod kůži. Postu zpěvačky se ujmula Miku Sawai a své úlohy se zhostila perfektně. V druhém endingu "Tsuki Akari" (v překladu Měsíční svit) se představuje opět Sora Amamiya a s hudebním doprovodem i vokály stvořili další skladbu „na konec“ se zarmucujícím podtextem. Obsazení hudebních nástrojů je podobné, jako v prvním endingu.

Soundtrack

Taku Iwasaki složil soundtrack o dvou albech, celkem padesát devět skladeb, které se po prvním poslechnutí můžou zdát obyčejné, ale opak je pravdou. Jsou natolik atypický, že ani po několikanásobném poslechu neomrzí. Jsou zde skladby velmi emotivní, jak ve smyslu zarmucujícím, tak i ve smyslu militantním.

„Numero uno“ z prvního alba je pro mě skladba „Le chant de Roma“, v japonském znění „Shiitagerareta Monotachi no Tame ni“. Housle zde od prvního tónu dokázaly navodit atmosféru starého Říma a postupně i s bubny a vokály vytvářejí bojovou atmosféru, která skvěle podtrhuje vyznění seriálu. Jako druhou vyzdvihnu skladbu „Akame x Esdeth“. Jde o píseň, která zazní při poslední scéně pořadu, kdy se dvě hlavní postavy střetnou. Svou kompozicí mi dokonce připomíná Zimmera, akorát s modernějšími a rockovými prvky. Po prvním poslechu písně jsem v sobě pociťovala napětí a takové, lidově řečeno, nakopnutí.

Na závěr mi nezbývá nic jiného než pochválit výbornou práci Taku Iwasakiho, který i na svůj pokročilý věk dokáže složit úžasný soundtrack, a dál se nad ním rozplývat.

Hodnocení: 9/10

Káťa Šmolíková