RECENZE: Hans Zimmer – Man of Steel

Zvláštní to vývoj mě to provází při poslechu soundtracku k filmu Man of Steel, který má na svědomí Hans Zimmer. Zprvu mě prakticky vůbec nezasáhl, dnes ale na něj nedám dopustit a dokonce ho řadím k mým vůbec nejoblíbenějším. Proč ta cesta byla tak složitá? Odpovědí si nejsem jistý, ale možná za to může počáteční pocit monotónnosti, za který může skladatelův záměr stavět jen na pár motivů, které se pak během filmu často opakují.

Jenže jakým způsobem si Hans Zimmer pohrál s detaily, posluchač pochopí až po delší době. Z téměř dvouhodinového soundtracku se totiž najednou vyrojí prvky, které byly buď nějakým způsobem skryty, nebo si jich prostě nevšimnete. Německý velikán zvolil k filmu dva přístupy. Ten první je klasicky „zimmerovský“, kdy jemnou atmosféru tvoří jednoduchý klavír, k němuž se následně přidávají smyčce, dechy a sbor, jenž dodává hudbě až nadpozemský nádech. Tenhle postup uslyšíme hned v první skladbě „Look to the Stars“ a objeví se v různých variací i později. Druhá cesta je pak daleko divočejší a staví na pár základních rytmických vzorců. Dominantou se zde stávají bicí nástroje a ostrý nekompromisní zvuk. Příkladem budiž skladba „You Die or I Do“ či kompletně bubenická záležitost „This Is Madness“, která podtrhuje akční a zběsilé zaměření filmu.

Asi nejreprezentativnější částí celého díla je desetiminutový opus „Terraforming“, který ukazuje, co se může stát, když se obě cesty prolnou. Začátek patří onu známému opakujícímu se rytmu, ke kterému se přidávají žestě, a atmosféra postupně graduje až do momentu, kdy na scénu přicházejí výrazné smyčce s jednoduchým, ale o to silnějším motivem (též v soundtracku několikrát použitým). Zde hudba dosahuje opravdu velké komplexnosti a potvrzuje Zimmerovo obrovské cítění a přehled. Druhá polovina pak přichází s vytouženým vrcholem, který mě utvrzuje v myšlence, že Zimmer by byl schopný tvořit nekonečně plynoucí hudbu a posluchače by to pořád bavilo. Vskutku epický zážitek!

Paradoxem je, že po delší době zjistíte, že hudba se stává velmi barevnou a neuvěřitelně pestrou. Někdy je velkolepá a bombastická („Tornado“), dokáže být ale i komorní a citlivá („Sent Here for a Reason“), nebo, jak již bylo řečeno výše, kombinuje monumentálnost s jemností. Skladatelův smysl pro detaily je pak dobře rozeznat v sólových nástrojích, jako jsou housle v „Kryptons Last“ a kytara v „If You Love These People“, které též přinášejí rozmanitost a osvěžení.

Řeči o tom, že Hans Zimmer má svoji hvězdnou kariéru za sebou, je nesmysl. Man of Steel je toho jasným důkazem. Chce to jen trochu více času na pochopení. Budete-li mít tu trpělivost, soundtrack si zamilujete. Já ho miluji!

Hodnocení: 10/10

Michal Křížek

#HansZimmer #ManofSteel #Mužzoceli #RECENZE