RECENZE: Junkie XL - Mad Max: Fury Road
- Jan Moravec
- Nov 5, 2015
- 2 min read
Tom Holkenborg skládá hudbu k nejnovějšímu filmu od George Millera. Když jsem tuhle informaci četl poprvé, to jméno se mi zdálo povědomé. Co ale když prozradím, že Tom vystupuje pod přezdívkou Junkie XL? Už se chytáte? Stále vám jeho jméno stejně nic neříká? Pak se připravte, že ho v příštích letech uslyšíte častokrát a věřím, že hlavně v superlativech. Náš nizozemský a poměrně neznámý skladatel má zatím na kontě sedmnáct filmových soundtracků a v nejbližší době ho uslyšíme ve filmovém trháku Batman v Superman: Dawn of Justice, na kterém spolupracuje s legendou Hansem Zimmerem. V letech 2013 až 2015 jsme ho slyšeli například v 300 Rise of an Empire, Divergent či Run all night, dnes se podíváme na zoubek OST k filmu Mad Max: Fury road.
Jelikož se film jmenuje „Šílený Max“, jde z něho dost dobře znát, jak asi bude ve finále vypadat. Nepřeberné množství akce střídáno další akcí je pro skladatele vždy velké sousto. Nejenže musí vytvořit dobré, zvučné a zábavné motivy, ale navíc se snaží o to, aby hudba dokonale zapadla a nestala se zapomenutou. Junkie XL to vzal po svém a ukázal nám, že se prosadit dokáže!
Tom sázel na jistotu a jako dominantní hudební nástroj, se kterým mu to vždy šlo a který je pro něj tak příznačný, použil bicí a jejich dunivý zvuk, který provází celý soundtrack a to snad bez výjimky. Pokud něco může udělat scénu ještě šílenější než je, jsou to elektronicky upravené „splašené smyčce“ a silné basové tóny v pozadí. Pár skladeb také obohatí zvuk elektrické kytary a baskytary v duchu tvrdšího metalu (nebo rocku chceteli) a samozřejmostí je zastoupení orchestru, který je ve většine případech spíše v pozadí. To celé je skvělý recept na dunivý, ohlušující a extrémně akční soundtrack, který vás nabudí a jeho motivy vás jen tak nepustí a neomrzí. Představivosti a zkušeností s elektronickou hudbou má skladatel víc než dost. To vše nám dává dohromady soundtrackový unikát, který vyniká svou zběsilosti (už jenom dle svého názvu) a nadupaností. Celý soundtrack má úctyhodných hodinu a čtvrt, což je na dnešní poměry docela nadprůměr. Rád bych z celého díla vyzdvihl tyto skladby: "Brothers In Arms" pro jeho šílenost, "We Are Not Things" za jeho emotičnost a "Let Them Up" za jeho velkolepost.
Pořád tak přemýšlím, co bych Junkiemu vytkl. Snad jen to, že tento jeho počin nejde poslouchat za každé okolnosti. Přece jenom když vám ve sluchátkách řvou ohlušující bubny, matikářka se docela vzpírá. Pokud potřebujete něco místo ranního kafe, zde je alternativa.
Hodnocení: 10/10
Jan Moravec
留言