RECENZE: Harry Gregson-Williams - Kingdom of Heaven

Sblížení arabské a evropské kultury se v těchto dnech nevnímá širokou veřejností zrovna pozitivně, existuje však jedna oblast, kde tohle může probíhat poměrně v klidu a nenásilně. Vzhledem k zaměření našeho webu vám už asi došlo, co mám na mysli. Skladatelům se zkrátka hranice nekladou a to, co by v reálném životě bylo prakticky nemožné, v hudbě jde skoro cokoliv. Harry Gregson-Williams čelil v roce 2005 obrovské výzvě – složit hudbu k filmu Kingdom of Heaven od Ridleyho Scotta, který líčí boje dvou nesmiřitelných náboženství o jejich posvátné město Jeruzalém.

Inu, odvážné téma potřebuje nebojácného autora a tím Harry bezpochyby je. Nároky na něho byly nepředstavitelné. Středověk, křesťanství a islám se staly klíčovými tématy, kterým musel podřídit úplně všechno. Není tedy překvapením, že soundtrack se výrazně liší od Ridleyho předešlých filmů (Gladiator, Hannibal) a spíše než na hollywoodskou epičnost a chytlavost sází na zvukovou čistotu a preciznost v používání motivů ze dvou odlišných kultur, včetně jejich kombinace. Harry se tak vcelku logicky přiblížil k artificiální (vážné) hudbě a tím zároveň zvýšil požadavky jak na instrumentalisty a pěveckou složku, tak na samotné posluchače.

Harry Gregson-Williams uspěl hned v několika důležitých bodech. Zaprvé dokázal vystihnout a navodit ono středověké období autentickým zvukem, použil tématické nástroje (oud, kanoon, kamancha) a tím dal soundtracku naprosto unikátní a charakteristickou podobu. Zadruhé zazářil svým perfekcionalismem a smyslem pro detail a obě témata spojil do jednoho fungujícího a harmonického celku. Na tomto výsledku se výrazně podílí pěvecká složka. Ženské sbory svoji krystalicky čistou intonací hladí po duši, uměleckou kvalitu ve velké míře přinášejí i sopránové zpěvačky (Lisbeth Scott, Catherine Bott) a stejně důležité jsou i orientální zpěvy. Londýnský orchestr tomu tradičně dává elegantní rámec a záruku nejvyšší kvality. Třetím úspěchem je pak skladatelův cit pro pamětihodné motivy. Asi nejdelikátnější je ten použitý ve skladbě „Swordplay“, který je interpretován sborem a následně figuruje i v dalším kousku „A New World“, kde si ho už bere na starost sólový zpěv. Zajímavé je, že podobných momentů je zde celá ráda, ale k jejím odhalení budete potřebovat možná chvíli čas. Jak totiž bylo řečeno výše, „Kingdom of Heaven“ není typicky filmově chytlavé a prvoplánové, ale naopak neuvěřitelně promyšlené a chytré.

Každý autor má svůj umělecký vrchol, Harry Gregson-William má ten svůj první jednoznačně v „Kingdom of Heaven“. Dokáže britský skladatel tenhle skvost někdy vůbec překonat?

Hodnocení: 10/10

Michal Křížek

#HarryGregsonWilliams #KingdomofHeaven #Recenze