RECENZE: Randy Edelman a Trevor Jones - Last of the Mohicans

Poslední Mohykán byl natočen v roce 1992 a ani léta mu nic neubrala z působivosti. Skvělé filmy prostě nestárnou (nebo alespoň ne tak rychle). Kvalitní příběh, zručná režie a scény, které dokázaly chytit za srdce. Kdo film viděl, určitě si vzpomene třeba na jeho strhující závěr, kde se Unkas, Sokolí Oko a Čingačgúk střetnou s náčelníkem Huronů Maguou. K strhujícímu dojmu však vydatně pomáhá hudba od Randyho Edelmana a Trevora Jonese.

První polovinu měl na starost Jones, druhou Edelman. Ta Jonesovo je více dramatická a řekněme posluchačsky vděčnější, zatímco Edelman je klidnější a hudebně úspornější. To však neznamená horší. Naopak oba autoři se na soundtracku výtečně doplnili. Ústřední hudební motiv („Top of the World“) je už notoricky známý a to nejen mezi těmi, kteří film viděli. Trevoru Jonesovi se povedlo složit melodii, která se dokonale hodí k žánru filmu, je snadno zapamatovatelná a majestátní. Důležitý je fakt, že autorská dvojice s tímto motivem dokáží dobře pracovat i nadále. Zazní v soundtracku několikrát, ale posluchač nemá pocit, že by jím byl přesycen. Hudba se totiž mění a motiv je vždy obohacen něčím novým. Protože je samotný film dobrodružný a velmi napínavý, hudba se k tomu skvěle přizpůsobuje. Když zní „Massacre and Canoes“ nepotřebujete obraz, abyste věděli a cítili, co se děje. Dramatičnost je zde vytažená na maximální hodnotu. „Fort Battle“ zní přesně tak, jak se jmenuje. Je úžasné, jak Jones dokáže hudebně přesně přednést děj i prostředí filmu. Když však přijde „Cora“ změní se nálada najednou v klid a pohodu. To je právě ten Edelmanův příspěvek k soundtracku. Je zvukově minimalističtější, avšak činí celou nahrávku zajímavější a pestřejší.

Celý soundtrack je nahraný klasicky orchestrem (Royal Scottisch National Orchestra). Zvuk je velmi vytříbený a jednotlivé nástroje si můžete opravdu vychutnat. Na původní verzi (v roce 2000 vyšla reedice, která měla přeházené pořadí skladeb a některé na ní vůbec nejsou) byla ještě zpívaná skladba „I Will Find You“. Tu však neměli na svědomí Edelman ani Jones, ale Irská folková skupina Clannad. Píseň je to nádherná a citlivá. Zazní v závěru filmu a to znamená, že i končí tato malá recenze.

„Last of the Mohicans“ nemá chybu a bezpochyby patří do zlatého fondu filmové hudby. Zároveň však zcela suverénně obstojí jako samostatné album. Oba skladatelé mohou být na sebe náležitě pyšní. Dodnes se mi tahle hudba neoposlouchala.

Hodnocení: 10/10

#RandyEdleman #TrevorJones #LastoftheMohicans