Michael Giacchino - Chytrý skladatel s charakteristickým rukopisem

Jak napovídá jméno skladatele, Giacchino pochází z italské rodiny, narodil se však v New Jersey, kde také vyrůstal a kde začala jeho hudební kariéra. Její prvopočátek lze vystopovat už v jeho 10 letech. Už v tomhle věku Giacchino zjistil, že komponování hudby k různým obrazům může být více než zajímavé. V té době točil díky fázové animaci své vlastní filmy a vytvářel vůbec první soundtrack. Tyhle hudebně-vizuální experimenty ho dostali až na Školu vizuálního umění do New Yorku, kde vystudoval obor filmové produkce a historie. Hudební vzdělání pak Michael dostal na Kalifornské univerzitě Los Angels, kde rozvíjel své schopnosti v oblasti instrumentace a orchestraci. Michael Giacchino zkrátka není jen oddaným umělcem, ale i vystudovaným profesionálem, což se ostatně odráží na jeho tvorbě.

Začátky

Jak se říká, každý nějak začíná a začátky Michaela jsou spojeny s jeho oblibou v animacích a videohrách. Právě pro ně (během tzv. 16-bitové éry) začal spoluvytvářet hudební podkres už v roce 1994. Až o tři roky později mu byl ale dán větší prostor. Za úkol dostal složit kompletní soundtrack k videohře Jurský park: Ztracený svět a soudě dle ukázek je patrné, že už tenkrát to uměl s velkým orchestrem a dramatičností, kterou ve většině tvořil „splašenými“ smyčcemi a sekanými žestěmi.

První ocenění

Do paměti fanoušků se Michael Giacchino poprvé výrazně zapsal až v roce 1999, kdy čelil výzvě pohrát si s válečnou tématikou pro dnes již legendární hru Medal of Honor, která se v dalších letech navíc dočkala několika pokračovaní. Na jeho „Main Theme“, ze které přímo čiší tíha války, dnes řada hráčů vzpomíná s velkou nostalgií. Uznání nicméně přišlo i ze strany odborné kritiky. Michael v letech 2001 až 2003 získal hned tři ocenění za hudbu k této sérii a díky tomu si získal respekt a uznání od všech kolegů z branže.

Ranná filmová tvorba a úžasná hudba k Úžasňákům

První příležitost složit hudbu pro film přišla v roce 1997. Tím vyvoleným se stal nepříliš známý thriller Legal Deceit. Do roku 2003 pak Michael napsal hudbu ještě pro tři filmy – béčkovou komedií My Brother the Pig, romantický snímek The Trouble With Lou a drama Sin. Ačkoliv hudba nevzbudila žádné velké ohlasy, Michael ukázal, že má jak velký potenciál, tak široký žánrový záběr.

Pozornost si tehdy ještě netolik známý skladatel nakonec vysloužil v roce 2004, kdy Walt Disney Pictures ve spolupráci s Pixar Animation přišlo s animáčem Úžasňákovi (The Incredibles). Tehdy tvůrci chtěli původně jako skladatele obsadit Johna Barryho, protože prý chtěli soundtrack, který bude mít jakýsi „starý“ feeling. Barry se však nechtěl ve své tvorbě opakovat, a tak dostal příležitost právě Giacchino. Ten se (i za pomocí zvukového inženýra Dana Wallina) rozhodl soundtrack nahrát na analogovou pásku. Důvodem byl zvuk dechových nástrojů, který prý lépe zní na analogovém zařízení než na digitálním. „Úžasňácké“ skladby tak vzdávají hold skladatelům 60. let, jsou silně jazzové zabarvené, zároveň ale mají svůj vlastní šmrnc a svěží nádech. Záměr přijít se specifickým soundem tak vyšel tvůrcům na jedničku a Giacchino za něj dostal ocenění nejlepšího skladatele roku od Mezinárodní asociace kritiků filmové hudby a dvě nominace na cenu Grammy.

Hvězdná spolupráce s J. J. Abramsem začíná

Ještě před tímto úspěchem však Giacchinova práce zaujala režiséra a geeka v jednom J. J. Abramse. Nikdo tenkrát ještě netušil, že se načíná jedna z nejpozoruhodnějších spoluprací (srovnatelná s dvojicí Spielberg – Williams). Jejich první kooperace probíhala během seriálu Alias. Pro něj úvodní znělku napsal sám J. J. Arams, zbytek soundtracku už obstaral Giacchino. A byla to vskutku velká výzva. Skladatel totiž musel kvůli žánrovému zaměření zcela změnit (nebo spíš přizpůsobit) svůj rukopis a do tvorby výrazně vůbec poprvé zahrnul elektroniku. Experiment vyšel na jedničku. Nebyl by to ale Giacchino, kdyby nedal prostor i klidnějším a vážnějším kouskům (jako „Home Movies“ či „In the Garden“).

Velké věci ale teprve měli přijít. J. J. Abrams si připravil půdu pro jiný seriál, který se stal hitem po celém světě. Ztraceni! To se psal rok 2004 a Giacchino byl jako skladatel první volbou. Výsledkem se stalo doposud nejpestřejší a nejkomplexnější dílo v jeho kariéře, které mohlo slyšet miliony lidí. Šest sezón, šest let a více než sto dvacet hodin hudby. Tomu se říká zápřah. Obecně lze říct, že soundtrack ke všem sériím má hlavně mysteriózní zabarvení, obsahuje ale i intimní a romantické chvíle, nikdy však nesklouzne k nějaké bombastické orchestraci a typické filmové líbivosti.

Spolupráce pokračovala nadále i v roce 2006, kdy J. J. Abrams režíroval špiónskou klasiku Mission Impossible III. Giacchino přebral žezlo po dvou velikánech Elfmanovi a Zimmerovi a naplno se tak zařadil mezi skladatelskou elitu. „Je to opravdový vypravěč. Jeho soundtrack je tolik dobrý, protože rozumí vnitřnímu životu postav a umí dokonale vpasovat hudbu do konkrétních scén,“ říká o jeho schopnostech samotný Abrams. Pro Mission Impossible pracovalo až sto dvanáct muzikantů a nahráno bylo více než sedmaosmdesát minut hudby. Giacchino samozřejmě použil světoznámý motiv, se kterým už přišel v 60. letech Lalo Schifrin. Jeho použití naplánoval tak, aby zazněl přesně v době, kdy příběh nejvíce graduje. Dalo by se tedy říct, že hudba celou dobu směřuje právě k tomuhle vrcholu, přináší ale taky s sebou spoustu dramatičnosti a chytlavých rytmů.

Giacchino jako hollywoodský skladatel

V době, kdy se rozjížděla spolupráce s J. J. Abramsem byl o Giacchina zájem i jinde. Speciální škatulku tvořili například krátkometrážní animované filmy a v neposlední řadě i další videohry. Po úspěchu Medal of Honor přišla pecka Call of Duty, do které Giacchino vložil svůj charakteristký feeling a smysl pro akčnost.

Zatímco v herním průmyslu vynikal v militárních námětech, ve filmu se ukázalo, že to jsou hlavně animáče a sci-fi, které mu přinášejí věhlas. V roce 2006 vydalo Disney animovanou komedii Ratatouille a režisér Brad Bird po úspěchu soundtracku k Úžasňakům ukázal prstem právě na Michaela. A udělal víc než dobře! Michael do hudby opět vložil důvtip, jistou jazzovou eleganci a parodizující nádech, každé postavě přidělil adekvátní a vystihující motiv, volil nové a originální nástrojové kombinace (za zmínku stojí využití akordeonu) a za to si vysloužil nominaci na Oskara a vítězství v ceně Grammy. Pikantností celého soundtracku je píseň „Le Festin“, kterou napsal pro zpěvačku Camille.

V roce 2008 přišlo další spojení s J. J. Abramsem. Ten tehdy usedl jako producent za „found footage“ film Cloverfield, ve kterém New York City napadne velké monstrum. Giacchino pro tenhle snímek stvořil pouze jednu delší kompozici. Ta dostala název „Roar“ a představuje nám typického a inovativního Giacchina, který je schopen pracovat s mrazící atmosférou a velkou dramatičností.

Zásadním mezníkem v jeho kariéře se stal rok 2009. To zcela opustil od videoherních soundtracků a místo toho se ujal až čtyřech filmů. Byly to Land of the Lost, Earth Days a především Star Trek a Up (Vzhůru do oblak), tedy legendární sci-fi z dílny velkého Abramse a opět animovaný kousek. Michael Giacchino zde potvrdil své zkušenosti a spontánně navázal na svoji předešlou tvorbu. Zatímco Up zcela logicky pokračuje v osobitém stylu (á la Ratatouille), Star Trek obsahuje jedny z nejepičtějších a nejchytlavějších motivů v jeho kariéře. Obě díla mu přinesla další vlnu popularity a uznání odborné kritiky.

2010 až do současnosti

Od té doby je Michael Giacchino na roztrhání a tvůrci si ho vybírají často kvůli jeho nezaměnitelnému stylu a přizpůsobivosti. O jeho žánrové nevymezenosti svědčí například hororově laděný počin „Let Me In“, kreslená jízda Auta 2 (zasahující spíše do oblasti populární hudby) či pokračování v sérii Mission Impossible. Za zmínku pak jistě stojí také akční fantasy John Carter, kde se tasí s nesmírně vnímavými melodiemi a poutavou atmosférou a konečně další díl ze série Star Trek, tentokrát s podtitulem Into Darkness.

V roce 2014 se plánovalo pokračování Planety opic. Pro jeho zrození psal hudbu Patrick Doyle, pro úsvit (Dawn of the Planet of the Apes) byl vybrán Michael Giacchino. Ten už tak poněkolikáté převzal veleúspěšnou značku a tím se opět zařadil mezi ty největší skladatele všech dob. Připomeňme, že v minulosti pro opičí planetu skládal hudbu třeba legendární Jerry Goldsmith nebo neméně slavný Danny Elfman. Giacchino to tradičně pojal po svém, zároveň ale opět dokázal překvapit.

Tím se dostáváme do roku 2015, který se stal takovým zlatým hřebem v jeho skladatelské činnosti. Před sebou měl totiž hned čtyři blockbustery. Tím největším se z hlediska tržeb stal znovuoživený Jurský svět, se kterým už ostatně Michael měl zkušenosti, konkrétně v herním průmyslu (pamatujete si ještě na začátek článku?). „Cítil jsem se tolik šťastný. Pro mě to je jako vrátit se domů, na úplný začátek. A navíc skládat hudbu, která se postaví vedle jednoho z mých hrdinů Johna Williamse (skladatele filmu Jurský park z roku 1993 – pozn. red.) , tomu jsem nemohl uvěřit,“ neskrýval své nadšení přímo v den uvedení premiéry. A hudba je skutečnou poctou velkému Williamsovi. Giacchino si vypůjčil jeho populární motiv a vložil do něj charakteristickou eleganci a chytlavost. Stejnou pozornost si nicméně zaslouží i vesmírná opera Jupiter Ascending, plná přenádherných motivů a hudebních nápadů, u které Michael skládal hudbu dříve, než se natáčel samotný film, nebo další povedený animáč Inside Out a rodinné fantasy Tomorrowland.

Michael Giacchino každý rok dokazuje, proč je tak žádaným a vytíženým umělcem. Jeho rukopis má své charakteristické rysy a je jasnou zárukou kvality. Chtějí-li tvůrci originální a chytrý soundtrack, který si jde svoji vlastní cestou, vybrat Giacchina je sázka na jistotu. Je pravda, že jeho tvorba není líbivá hned na první poslech, ale stačí trocha trpělivost a zasloužená odměna se dostaví.

#MichaelGiacchino